Škola z Rokytnice obdarovala pejsky


Napsal(a) Katka, . Rubrika: Co se u nás děje?

Škola z Rokytnice obdarovala pejsky

Ještě jednou děkuji paní Vávrové a učitelkám za celou akci. Všem dětem, co jim není lhostejný osud pejsků v útulku. Krásné dopoledne pro pejsky a pro nás. Děkujeme.

Paní Vávrová o sbírce  napsala:

POMÁHÁME OPUŠTĚNÝM PSŮM

 

…a proč jsou vůbec psí útulky?

 

   Je to díky nám, lidem. Díky velké nezodpovědnosti, občas nedostatku lidskosti, přecenění svých možností. Ale zkuste to vysvětlit těm chlupatým duším, tisknoucím se na dráty své klece a toužícím třeba jen po jediném pohlazení…

A tak jsme se již druhým rokem rozhodli pomoci alespoň troškou, i když lásku a svůj jediný, nejlepší, krásný domov těm opuštěným psíkům stejně nenahradíme.

V loňském roce směřovala sbírka do potřebného psího útulku poblíž Plzně. Letos jsme volili jinak. Dominik a Míra z 8. třídy nám u místní policie zjistili, že případní odchycení psi v katastru Rokytnice jsou odváženi do soukromého psího útulku Krásný Les u Frýdlantu. Tak proč nepřispět právě tam?

Materiální sbírka trvala 3 týdny. Do naší školy chodí 207 dětí, přičemž lhostejných k osudu chlupáčů nezůstalo 107 dětí. Děkujeme! Co může být milejšího, než prťata z nejnižších ročníků, co s sebou vláčí plnou tašku psích dobrůtek s komentářem „paní učitelko, nesem vám žrádlo“ :o ) A výsledek? Asi 170 kg granulí, 80 konzerv, 50 balíčků piškotů, 2 obrovské bedny pamlsků, misky, vodítka, deky, hračky, plešáci…a také peněžní dar 1000 Kč od hodného dárce navíc. Tak si to spočítejte…

A tak jsme 17.12. vyrazili k psímu vánočnímu stromečku. Chtěli by jet všichni, ale nešlo to, někde se to řešilo stříháním si, jinde logickou domluvou. Díky paní učitelce Gebrtové, jejímu řidičskému umění a šikovnému autíčku, které pojmulo téměř celou sbírku a pak též díky panu Hartychovi, který bez nároku na odměnu nám obětoval půl dne , jsme se v počtu osmi žáků a tří dospělých vydali v poměrně nepříznivém počasí za pejsky.

Po vyložení nákladu následovala prohlídka kotců. Velký chlupáč s ohníčky v očích, přitisknutý k drátům, dělících ho od lidského pohlazení, o které zjevně tolik stojí, mazel na první pohled…Opuštěný a sám. Dvě psí holky spolu v kotci, nerozlučné kámošky nalezenci, uvázané na drátě v opuštěném domě, když majitelka se odstěhovala a nechala je napospas všemu…Krásná fenečka, milá, veselá, údajně již zadaná „devastátorka“ – zdali nový páníček tuší, jakou pohromu si poveze domů? Psík s blýskavýma očima, který si tak hlídá své území, že pomalu ani nedýcháte – přitom prý jinak učiněné dobračisko. Štěndo, zvláštní a krásně vybarvené, které si pro piškot dojde jen s jistotou, že ho od vás dělí silný drát, vystrašený – kdopak mu už asi stihl co zlého udělat? Staroušek, schoulený, smutný, který sem nejspíš přišel dožít svůj smutný, krátký život…Labrador, který má tolik smutku a zklamání nejen v očích, že ani piškoty nezabraly – že bychom my, lidé, za to mohli?

Když byste viděli ty psí oči plné naděje, ale i smutku v drátěných klecích, asi by vám nebylo dobře, stejně, jako nám.Ale zavřít oči není řešení.

Rozveselila nás dvě malá štěnda, vypuštěná z kotců, bylo jedno, že v tu chvíli máme špinavé bundy, kalhoty, boty…hned jsme byli kamarády. A v tu chvíli člověk cítí tu jejich bezprostřední radost, důvěru, bezelstnost, lásku…snad si pro ně přijde někdo, kdo je nezklame. A brzy!

Psíci mají v útulku tu nejlepší péči, v miskách byl ještě zbytek snídaně, v kotcích pořádek. Ke svým pečovatelům se všichni chovají jako ke svým přátelům a mají je rádi a paní majitelka zná podrobně příběh každého svého svěřence, podrbe za uchem, pohladí, mile promluví. Bez lásky k zvířatům toto nejde. Velkou část musí rodina sama dotovat, naše zákony pořád ještě nemyslí na ty nejpotřebnější, asi jak mezi lidmi, tak mezi zvířaty. Snad se to jednou změní…

Jsme moc rádi, že jsme psíkům mohli zpříjemnit Vánoce všemi těmi dobrůtkami, rozmazlit je rozdáváním piškotů, i když člověka zamrazí při větě paní majitelky „ty malé masové kapsičky si uložíme na dobu po Vánocích – to zas bude štěňat!“ a zase je to o nás, o lidech.

Každopádně vy, naši milí, solidární, zlatí malí lidičkové z naší školy, moc a moc vám všem, kteří jste přispěli třeba jen maličkostí, moc vám děkujeme za pomoc. Máte srdce na pravém místě, nezapomínejte na to. Přece „PES – PŘÍTEL ČLOVĚKA“ To platí a funguje. Kéž to však platí i obráceně.

Jarmila Vávrová

 

www.azylpes.cz

 

 

A  NAŠE DOJMY?

 

Vojta, 6.A:Byli tam nádherní psi. A chtěl bych tam jet ještě jednou. Doufám, že se mi to splní.

 

Honza, 7.A:Psy jsme mohli nakrmit a dát jim hračky. Ačkoliv osud některých psů nebyl usměvavý, z hraček a piškotů měli velkou radost.

 

Bára, 7.A:Každý útulek je smutný. Ale tady pejskové měli vše, co potřebují. A bylo vidět, že ti, co o ně pečují, tu lásku ke zvířatům mají.

 

Lukáš, 8.A:Mohli jsme nakrmit pejsky. Nejvíce se mi líbilo to malé štěňátko, které bylo velmi roztomilé.

 

Dominik, 8.A: Líbil se mi Elvis – bernardýn. A zlatý retrívr, ten byl ale plachý a smutný. Hned bych si nějakého psa vzal, ale rodiče nechtějí.

 

Karolína, 9.A: nepochopím lidi, kteří si pořídí pejska a pak ho nechají na ulici. Bylo mi ouzko vidět všechny ty pejsky, zavřené v kotcích. Nejvíce mi bylo smutno, když jsem viděla mladého labradora, jak je nešťastný a chybí mu někdo, kdo by ho měl rád. Přitom ve svém věku by měl běhat po zahradě, hrát si s míčkem a dělat další psí skopičiny. Paní, která se těmto pejskům věnuje 365 dní v roce, znala každý psí příběh, bylo vidět, že se jim opravdu věnuje a určitě bych jednou chtěla dokázat to, co ona!

 

Míša, 9.A: Je mi líto pejsků, kterých se páni zřekli. Když jsem viděla jejich smutné oči, hned bych si je odvezla.

 

Denisa, 9.A: Pejsci si nezaslouží tenhle život. Kdybych mohla, hned bych si jednoho nebo dva vzala domů. Bylo mi jich líto, když jsem viděla ty smutné oči v klecích. Kdybych bydlela blíž, tak bych je ráda chodila venčit. Jsem ráda za tuto zkušenost.

 

 .


fotogalerie